3. oddíl „Féfo“ ― Oddílová kronika (2009)

V sobotu 21. 2. 09 vyrazil 3. oddíl na výpravu do Železných hor. Z pátku na sobotu jsme přespávali v klubovně. V noci jsme měli nečekanou návštěvu jiného oddílu. Pánové asi mysleli, že nás v noci vystraší, ale my jsme jejich návštěvu v poklidu zaspali (samozřejmě až na výjimky). Ráno jsme pak šli na městské vlakové nádraží, z kterého jsme jeli na hlavní vlakové nádraží. Tam na nás čekala naše vlčata. Společně jsme pak pokračovali do Třemošnice, města na úpatí železných hor. Zde se rýsovala asi sedmikilometrová cesta krásnou zimní krajinou na zříceninu hradu Lichnice. Na Lichnici jsme doplnili zásobu energie a byli se opět plní síly (samozřejmě až na výjimky). Někteří se snažili dostat do jeskyně, ale když viděli ceduli říkající, že v té jeskyni jsou netopýři a brouci, většinou se svého cíle vzdali (samozřejmě až na výjimky. Těm to zakázal Urbi). Lichnice jsme si užili, tak jsme se mohli pomalu vracet zpět do Třemošnice na vlak. Ten jsme naštěstí stihli a všichni se domu vrátili živí a zdraví a snad i šťastní, že mohli pozorovat zimní krásu Železných hor.

― Humpi

Již asi před půl rokem se rozběhla rozsáhlá mailová konverzace s Kajmánkem z oddílu hradeckých skautů. Projevil zájem přijet se svými svěřenci na víkend do Kutné Hory. Neuvažoval o cestě do neznáma, neboť již dříve zde hráli skauti z Hradce ve vlastní režii hru „Boj o hlavolam“. Po jednonásobném odkladu se očekávaná návštěva uskutečnila 27. února až 1. března.

Ve večerních hodinách v pátek dorazil pětičlenný výsadek Hradečanů s dvěma veliteli na městské nádraží. Po počáteční lehké dezorientaci a pátrání po plánu města výsadkáři suverénně zamířili k nádražní pokladně, kde získali plánek i s vyznačenou polohou cíle, klubovny. Proč byl ale zakroužkován hřbitov? Rozvážným krokem za intenzivního vzpomínání na předchozí návštěvu a obdivování našeho pustého večerního města jsme návštěvníky doprovodili k místu noclehu, klubovně. Zde se opět projevila pozoruhodná bdělost sedmého oddílu, který tentokráte až brzkých ranních hodinách vyrazil bránit klubovnu proti možným lupičům a maskoval se stloukáním ptačích budek…

Samotná hra začala za příjemně hojné a především všechny oddíly reprezentující účasti o sobotním odpoledni. Špion Humpi nám ke hře řekl toto:

„Naše město skýtá na podobné hry velice dobrá místa a zákoutí a to má hlavní podíl na tom, že to byla vážně zábava. Opravdový strach jsem asi neměl, ale někdy šlo vážně do tuhého. Třeba pokud jsem byl hluboko v nepřítelově území a byl jsem zpozorován. To jsem se pak většinou trochu měl strach o to, aby moje námaha nebyla zbytečná.

Sice naše skupina prohrála, ale to nevadí. Zážitek si určitě odnesly obě dvě skupiny. Možná, že v létě a v hodně lidech by byla hra lepší…“

― Humpi

― Petrk

Ve dnech 8.4 až 10.4. se 3. oddíl ,,Féfo‘‘ vypravil na velikonoční výpravu po stopách čtyř živlů, Ohně, Vody, Vzduchu a Země. Živly nás doprovázely již od středu odpoledne, kdy jsme odjížděli do Hodkova a odtud putovali údolím na Boudičku. Na příhodných místech jsme zastavovali a čerpali sílu živlů, což nám umožnilo dosažení posvátného kruhového ohně u Boudičky. Zde ze země prýštila síla ohně. Chtělo by se říci, že tam cesta skončila, ale opak je pravdou. Tam teprve skutečná Cesta začala. Jako odměnu za naše putování jsme dostali nové skautské stezky, které nás povedou na této cestě dál a které nás budou učit. Mladší kráčejí po Cestě Vody a Vzduchu a ti starší mají před sebou náročnější Cestu Ohně.  Po slavnostním předání stezek jsme společně povečeřeli u planoucího ohně a potom pokojně přespali na Boudičce.

Druhý den ráno jsme posnídali a popili Tomášův nezapomenutelný kopřivový čaj. Poté co jsme nasekali nějaké dřevo a poklidili Boudičku jsme si společně sedli na louku a hovořili jsme o nových stezkách. Avšak čas nás tlačil. Byl krásný slunný den a jen těžko se nám loučilo s Boudičkou. Někteří z nás odjížděli ze Zbraslavic domů (pod prachbídnou výmluvou, že musí na pouť, viď Dalime) ale tři věrní jsme zůstali a pokračovali jsme naše putování na Sharlottu. Na Sharllotu jsme dorazili okolo 17té hodiny. Chvíli po nás přijeli i Urbi, Petrk a Olda, kteří cestou zvládli obohacující kulturní a hlavně poučnou návštěvu Janovské Lhoty. Poučením bylo, že Janovská Lhota a Kamenná Lhota není totéž. Urbi však kvůli práci musel odjet zpět do Kutné Hory. Sharllota nás královsky přivítala a my jsme si to také královsky užili, více viz kronika na místě. Druhý den odpoledne jsme se vraceli zpět do Zbraslavic a do Kutné Hory. Výprava se díky dobré náladě a dobrému počasí velice vydařila, za to můžeme poděkovat síle živlů.

Účastníci zájezdu na Boudičku: Tomáš, Dalimil, Pepa, Jakub, Viktor, Humpi a Radek.

Účastníci zájezdu na Sharlottu: Jakub, Pepa, Olda, Petrk, Urbi a Humpi

― Humpi s podporou Petrka

Pro některé trojáky začal tábor předtáborem, vyznačujícím se nadobyčejně vysokou kvalitou počasí a ztrátovostí tee-pee při stavbě. Náhradním stanem na kuchyť nás založily holky z jedničky, díky.

Pro skauty představovala náplň tábora, když už došla všechna práce, celotáborová hra. Děj se odehrával na území Britských ostrovů v bouřlivých letech 10. století. Skauti vládli svým Anglo-saským království, ale jen do doby, než tyto državy ovládli čerstvě přišedší Vikingští barbaři vedení obávaným Vidlovousem a Anglo-sasy vyhnali. Nezbylo než se obrátit na zkušené legionářské harcovníky Flavia a Oktavia. Kamenem úrazu se stalo přesvědčování legionářů o svých schopnostech. Byli jsme svědky i tragikomického výstupu s názvem „Skákal pes, přes oves“. Alespoň snaha ovšem misku vah nakonec převážila na správnou stranu a Anglo-saští králové již s pomocí Oktavia a Flavia začali získávat svá království zpět.

V tom jim pohohl nenápadný šat přírodně obarvený pomocí třezalky, olšových šištic a nebo třeba kopřiv. Jindy jsem litoval ostatní oddíly a národy, že nemohou ochutnat dokonalé skořicové trubičky pečené rovný metr nad zemí. Světový rozruch mezi autory celotáborových her, zvláště pak na zbraslavicku, vyvolala nečekaně vysoká 50% účast skautů na dobrovolné etapě – hledání souhvězdí po seznámení se s příběhy, které se k souhvězdím vážou.

Ke konci se někteří králové dostali na dno svých psychických sil při trojdenním putováním za pokladem – konzervy lunchmeatu a něco málo navrch. Také se ukázalo, že kouzlo oživení skrytého nápisu chemickou reakcí potaše s fenolftaleinem nemusí vždy vyjít…

Při setkání s Bretwaldem (vládce nadřazený všem anglosaským králům), tedy spíše pouze s jeho lebkou, se králové dozvěděli, že vojsko, na které spoléhali, bylo od Vikingů poraženo a že o svá království přecejen přicházejí. Tak třeba příště…

Vítězem hry se stal Dalim, král East Anglia, ale vzhledem k tomu, že své království stejně ztratil, tak bych mu ani moc negratuloval.

– Petrk

V sobotu 28. listopadu jsme přespávali v klubovně za účelem velkého cvičení na kvapem se blížící Mikulášskou besídku. Vyčkali jsme příchodu temnoty a začali jsme pilně nacvičovat. Sešlo se nás v klubovně 8 ± 0,5. Všichni si začali pilně lámat prstíky nad zdánlivě nedosažitelnými tvary stínů, které připomínaly spíše rozličné patvary či potvory. Akorát já jsem připravoval večeři (dokonalou rýži s výtečnou masovou konzervou a vynikající kukuřicí). Večeře byla celkem dobrá ale pizza, kterou přivezla Vtipálkova Mamka, byla jednoduše neodolatelná. Tímto tedy děkujeme Paní Pokorné. Trénink se protáhl do doby, která by se dala charakterizovat slovy „venku již bylo zítra“, přesto to některým nestačilo a po skončení této stínotvorné šichty si přidali ještě jednu – nějakou dobu hráli na Petrkově compu ale potom je snad únava také přemohla. (Tady tě Humpi musím opravit, přemohla pouze jednoho, někteří jiní si místo toho pospali na úkor povinné školní docházky, jak se pochlubili. Hamba jim!). Ráno jsme po sobě uklidili všechen nepořádek a upalovali jsme domů na snídani. Školní týden se překulil velice rychle a v pátek jsme se tedy opět sešli v klubovně a zahájili jsme generální zkoušku na zítřejší besídku. Vše nám zatím vycházelo tak jak mělo a my jsme ukončili páteční schůzku s velikou nadějí, že se naše scénka povede. V sobotu jsme už jen krátce před mikulášskou vyladili formu a ostrá scénka se kupodivu obešla bez napínavých improvizací. Děkujeme za potlesk, i proto budeme na naši stínohru rádi vzpomínat.

– text Humpi, střih Petrk