Letošní tábor jsme prožili zase v týpí u řeky Doubravy, nedaleko vsi Mladotice. I když… vlastně jsme se proháněli po ostrovech Nového Zélandu, kde jste jako Rudí jeleni, Zelení hroznýši a Modrá oka pátrali po proradném Johnovi Dillingerovi. Na začátku tábora jsme byli svědky toho, jak John ukradl poklad Stevovi Tugendhatovi (tomu, co mu patří půlka Austrálie). A ten vás pak poprosil, ať Johna chytnete. A dobrodružství začalo! Vyzbrojili jste se klobouky a vyrazili jste hledat zprávy o pohybu Johna. Večer vždy přišel pan Steve a vyplácel vám odměnu podle toho, kolik jste toho o Johnovi vypátrali. A vy jste pak přemýšleli, kam se dále po Novém Zélandu posunout, zda dostavníkem, vlakem, lodí anebo snad vzducholodí? A nakonec jste Johna skutečně dopadli a vypátrali i místo, kde ukryl ukradený poklad. Tohle a ještě mnohem více se na táboře událo. Teď je to již za námi, zůstávají nám vzpomínky na chvíle v týpí, u ohýnku, u vody, v lesích. A věřím, že také budete vzpomínat na vzájemné kamarádství. Vždyť o to jde, abychom si v oddíle byli navzájem kamarády. A aby to platilo nejen na táboře, ale po celý rok…
Na táboře se také plnila orlí pera (nejvíce jich získal Blesk – 9) a vlčácká stezka (zvítězil Martínek s 24 body). V celotáborovém bodování vyhrál Martínek (787 b.), druhý byl Ondra (752 b.) a třetí Jára (652 b.). Každý si ale ze závěrečného hodnocení odnášel nějakou cenu.
― Tom
Yucatán, lov papoušků otemaco, buchielo, hledání lávového kamene – tohle všechno a mnohem více bylo součástí letošního tábora v Modrém údolí pod Slavošovem. Čtyři skupiny tu dnem a někdy i nocí soutěžily o to, kdo první odhalí tajemnou šifru z mohyl v rozpadlých mayských městech a vydá se na cestu za pokladem. Nakonec se to podařilo všem a mohli si posléze v táboře vyvážit červené kameny sladkostmi. V celotáborovém bodování byla zohledněna jak táborová hra, tak i snaha každého z vás – tedy především to, kolik jste si splnili bodů do stezky a orlích per, jak jste pomáhali v kuchyni a jak jste si uklízeli v týpí.
Tábor nám všem přinesl další společné zážitky, táborové ohně venku i v týpí, někteří z vás složili i skautský nebo vlčácký slib. Podnikli jsme mnoho výprav do okolí, někdo si možná sáhl na pomyslné dno svých sil a poznal, že má energie více, než čekal. Pro mě byl tento pohodový tábor dalším potvrzením toho, že nám to v oddíle docela funguje a že jsme parta kamarádů, kteří se snaží dodržovat skautské zákony pravdy a lásky. Budu rád, když bude tohle platit i v dalším roce.
― Tom
Letošní tábor máme skoro dva měsíce za sebou, ale stále na něj rád vzpomínám. Na hrozná horka při stavbě, spoustu bouřek, povodeň na potoce, táborové ohně i ohýnky v týpí… Tábor byl tak trošku jiný, vždyť jste poklad našli, tedy vykopali, skoro hned první den! Pirátská truhla, dnes již prázdná, by mohla vyprávět, kdyby místo jedenácti petlic měla aspoň jednu pusu. Celý tábor potom trvalo, než jste našli cesty ke všem klíčům a mohli truhlu otevřít. Musím napsat, že se mi líbilo, jak jste spolupracovali nebo aspoň jste se snažili. Jak roveři celou pirátskou posádku vedli za dobrodružstvím a chránili v nebezpečí. Jak skauti spolupracovali s vlčaty a všichni dohromady tak úspěšně získávali klíče. Ale nejen klíče, naučili jste se i orientovat v přírodě, rozdělávat oheň, uklízet si ve stanu a vůbec přežít čtrnáct dní v přírodě a užít si to. Tábor také bude pro řadu vlčat navždy vzpomínkou na jejich vlčácký slib složený před celým oddílem u ohně v týpí. Doufám, že už máte všichni správně našitého vlčka na kroji! Čas na táboře byl také věnován plnění bodů do stezky a některým z vás se podařilo naučit se hromadu věcí a stezku splnit. Za to máte mou velkou pochvalu a čekají na vás úkoly ze stezky další. Opravdu se mi moc líbilo, jak vás plnění stezky bavilo a sami jste se snažili. Rovery bych chtěl pochválit za to, jak se letos úspěšně střídali v rolích šéfkuchařů a (byť za vydatné pomoci Jéni a Sheryho) vařili pro celý tábor. Myslím, že jako oddíl jsme na táboře obstáli, dokázali jsme si, že když všichni přiložíme ruku k dílu, ať už je to při vaření, ježdění pro vodu, přípravě dřeva, je to naše skautské táboření pohoda a nerozhází nás ani nepřízeň počasí.
Nad táborem svítí měsíc, celé údolí je lehce zahaleno do mlh, na stráni nad loukou strmí zbylé smrky, je ticho, tma a i já už půjdu spát a těšit se na další táborový den…
― Tom
2004 (15.)
Lukavec
Putování střední částí Východního Sajanu
2003 (14.)
Putovní tábor/
Radvančice
2002 (13.)
Ostojovka
Před táborem započala jednání o prodeji horní části louky do majetku našeho střediska. Děti nám pomalu dospívají a my ne a ne je setřást. A tak nás brzy bude tolik dospělých, že každé vlče bude mít individuální výchovu. S tím jsou ovšem spojeny problémy s programem. Složit ho pro celý oddíl společný, jako jsme to činili předešlé roky, je již nemožné. A tak měly zvláštní program dvě družiny vlčat, a zvlášť torzo těch větších. Ti úplně nejstarší se pak starali o jeho kvalitu.
― Shery
Tábořili jsme na louce u Kocourovské hájovny, nedaleko stanovaly i další oddíly našeho střediska. Na předtáborovém týdnu se připravovaly kůly na stavbu devítimetrového týpý, které se letos poprvé stavělo a sloužilo jako jídelna a kuchyně. Tábor byl postaven bez jediného hřebíku, na stoly v jídelně byl použit speciální provazový patent. Všechno jsou krásně bílé čerstvě odkorněné kůly. Nedaleko tábora byl krásný rybník, u kterého jsme provozovali i indiánskou saunu ini-tipi. Celotáborová hra byla letos ve znamení Orgora z mohutného víru Ulu-ulu, který zaplavil pevninu Pangeu, a zbytky kmenů se podle starého nápisu na hoře Kwe-kwe vydávají hledat pevninu Godean. Za splněné úkoly dostávají keramické Jardeny. Zachraňovaly se věci z potopené vesnice, kdy Orgor symbolicky ‚stahoval‘ pod vodu, vyrábělo se kmenové označení (např. nosovky – kroužky do nosu), lezlo se přes provaz, luštil se záhadný hlavolam ze šesti disků na třech tyčích, běželo se podle azimutů kolem rybníka, přičemž někteří zapadli do bahna [Wedžin z bažin]. Poklad byl tentokrát ukryt na stromech, a někteří, než ho nalezli, rozkopali mnoho půdy… To všechno prožívali Giganti, Černé pumy, Utahové, Neloři a Mawarakyové. Roveři vyrazili na svůj ‚Bonbónek‘, neboli hladové putování Kocourovskem. Výprava skautů z Českého Šternberka se protáhla do noci kvůli pomalému přesunu. Vztyčoval se opět totem a tentokrát [i] ohromné féfo (které pak dominovalo celému táboru), ovšem hned po uvedené vysilující výpravě, takže za nepřítomnosti některých slabších jedinců, kteří upadli do mdlob ihned po příchodu, a nebyli k probuzení. Mimochodem hmotnost féfa (z čerstvé břízy) byla odhadnuta na 400 kg, což při těžišti v horní polovině činilo stavbu v našich podmínkách takřka nemožnou. Nakonec za svitu loučí a veškeré možné mechanizace (vzpěry, lana, speciální uzly) se to po asi hodinové úsilí podařilo. Vyzdvihnutí féfa na konci táboa se provádělo za pomoci kladkostroje a trojnožky. Táborové pokřiky:
― SheryHip hip, Utahové plují, hip hip, k pokladu doplují, a země nové objeví!Giganti jdou vpřed, Orgor to je pouhý vřed!Naše slavná čtyřka jede do boje, jmenujeme se Mawarakyové!Celý tábor nevěří, že Černá puma zvítězí!Neloři, rychlí jak oři, plaví se po moři, svého cíle dosáhnou, své nepřátele dopadnou, a radovat se budou!
Tábor vyloženě proslavený Výpravou na Yucatan – papoušci a peříčka Otemaco, potrava Buchielo, nákup vody a nosičů, a postupně i zlepšení – bonzáci – neboli chytré rady. Celá hra je dokonale vymakaná, že jí občas nerozumí ani vedení, vedou se dlouhosáhlé debaty, a neustále se vylepšuje. Přeplavovala se zpráva přes rybník, vyráběla se sekera z přírodního materiálu, chytaly se šišky s indiciemi v potoce, bojově se vařila vajíčka… Závěrem hry byla mohutná a důmyslně zašifrovaná cesta za pokladem přes hada ze stromů, suché místo v blízkém jezeře (to byla láhev se zprávou potopená pod molem v rybníce), až po stezku symbolů v kaňonu Staré ženy (Babí rokle). Na konci byla mohyla se svitky, kde by návod k vykopání pokladu. Prostě dokonalá hra, úžasná Foglarova fantazie… Poprvé byla letos kuchyně v týpý a tábor bez hřebíku. Poprvé se letos lasovalo.
― Shery
Druhý tábor na tomto nádherném místě. Vůbec poprvé jsme letos stavěli tábor v dešti, křičíme ‚víc, víc!!!‘. Tábor je pověstný tím, že jsme zde poprvé stříleli ze dvou nových luků. Nebo opět dlouhým vodovodem, zakončeným tentokrát pro změnu vodotryskem (Sheryho fontánou). CCelotáborová hra měla tentokrát název Putování bažinami Půlnoční země. Legenda vyprávěla o zmizení zvěře z plání a strádajících indiáněch, pokračovala Šamanovým výstupem, který naznačil, co indiánům chybí, že se mají vydat do močálů, pak se jakoby ulekl, a zmizel… Následovaly etapy jako Bloudění, Opuchlé ruce, Cesta (přes Hlohov deštěm do tábora), Povodňová země (přeplavení ohně po potoce) … a do toho všeho putovaly kmeny Kakadu, Poniů, Mořských včel (Trubců) a Nebeských jezdců za tajemnou bylinou, kterou jim v noční jeskyni předal Šaman, a která jim navrátila bohatství zvěře. A nikdo se nebál ani divokých Hamanů… Opět se vztyčoval totem, tentokrát s Dešťovým hnusákem, a zářícím sluníčkem na vrcholu.
― Shery
Legendární a překrásné údolí, objevené při loňské táborové výpravě, nás letos hostilo poprvé. Obklopené rozsáhlými lesy, se systémem potoků, potůčku a tůněk, a se svými červenými mraky. Tábor byl složen již ze samých ttýpý, pouze kuchyň stála u lesa. V ní pak nová kamna – Vincek II. První týden tábora patřil pouze starším skautům, [kteří] chystali táborové stavby a zařízení na další týdny. Nejpozoruhodnějším [zařízením] byl asi vodovod, jehož délka přesáhla 0.5 km. Přemka nám přepadla ‚lesní kachna‘, alias krkavec Karel, který s námi jednu noc pobýval v táboře, a ráno svým ohromným zobákem poškodil lavici [a] lékarnu a znečistil kuchyň. Od tohoto tábora se také traduje oddílové slovo ‚féfo‘, které znamená věc, kterou si člověk vyrobí jen za pomoci přírodního materiálu a nosí ji stále u sebe. V přeneseném a budoucím smyslu je to pak tajemný výrůstek na kmeni stromu, [který byl] odlomený nošen na krku. Také první Tam-tam byl vyroben na tomto místě. A i ‚obžerství z rýžové kaše‘ se traduje poprvé z tohoto tábora. Celotáborová hra byla letos o Indiánech z Údolí červených mraků. Vždy, když se na obloze objevila červená záře, svolala bojovníky všech kmenů k plnění úkolů a [ke] zkouškám. K pověstným etapám patří Výroba šamanské hole, na kterou pak byly zavěšovány amulety získané v etapách, Doprovázení starců, Amulety předků (proběhlo neplánovaně za bouře), Bloudění, Šamanský nápoj, Nedostatek dřeva a Loučení s údolím, kdy družiny vyráběly památku na své působení zde. Některé ještě stále v Údolí červených mraků přetrvávají. Tradiční náplní programu našich táborů se také od letoška stalo plnění Třinácti orlích per, jakožto velkého množství drobných zkoušek rozdělených do 13 okruhů. Po táboře se pohybovaly skupiny Čontanků, Mušunků, Kulhavých hadů, Sixaxů a Pinkiů. V polovině tábora byl také vztyčen první táborový totem, a to o půlnoci za šamanského reje. K táboru také patřilo pozorování oblohy novým hvězdářským dalekohledem, viděli jsme Jupiter a jeho čtyři měsíce.
― Shery
Druhý z táborů v tomto údolí byl ve znamení celotáborové hry Velké tajemství, kdy obyvatelé jednotlivých týpý představovali badatele, kteří při putování dospěli až do tábora domorodého kmene divochů. Ti je však na své území dále nepustí, dokud si je nevyzkouší. Za jednotlivé zkoušky dostávali [zúčastnění] kartičky s číslem a písmenem, ze kterých [bylo možné] složit zprávu. Po jejím vyluštění se vydali na cestu… Každý večer byl u ohně tajný domorodý obřad, kdy byl vyhodnocen den a potom si družiny odcházely pro svou kořist na tajná místa v lese. Družiny se jmenovaly Myslivci (prý podle toho, že myslí…), Pyromani (loni měli v týpý oheň skoro 1.5 metru a spali…), Elita (největší nepořádníci…), Hmyzáci (???…), S.T.D. (snad skautský táborová družina). Namátkou některé ze slavných etap – Pohoštění pro domorodce (ti to zvládli na 1*, Jéňa si poléval hlavu čajem…), Uklidňování rozzuřených domorodců, Barvení látky přírodním barvivem, Čištění studánek… Závěrem hry byla cesta za pokladem do Lomu pokladů u Bohdanče, a hledání tajemného symbolu, který nesměl být zaměněn. Pověstnou se stala i výprava na Fialník, [při které] se postupně celý oddíl nezávisle ztratil a zase našel kdesi v lese. Postup do tábora byl již šerem a nocí a také bažinami a kopřivami. Na závěr tábora [se konala] první vodní bitva v historii oddílu a brzké ranní jízdy na lanovce přímo do tábora. Poslední tábor našeho prvního oddílového vůdce Maršálka. Zhruba v polovině tábora jsme ho odvezli do nemocnice s kolikou a nikdo tehdy netušil, že již žádný tábor neuslyší jeho řízné povely, ani jeho nepřekonatelné vtipy v moravském nářečí.
― Shery
V sobotu ráno jsme přijeli na tábořiště. Na louce jsme se převlékli do pracovního. Pak jsme stavěli týpí, a když jsme postupně postavili všechna týpí, šli jsme se zabydlovat do týpek. Druhý den jsme rpacovali. Ale je tu háček, všichni jsme měli po ránu dobrou náladu, až na Jéňu, ten se vždycky probudí a je mrzutý a křičí, kor u prohlídek stanů. Ale někdy má snad náledu opravdu nej nej. Každé ráno je dobrá snídaně. Kor když vaří Akéla a Balů. To je známá firma.
― Bárt
První z táborů na tomto místě, [totiž] na našem oddílovém tábořišti. Pověstný je hned několika událostmi – předně byly položeny a doneseny základy chajdy v remízku, později nazvané Boudičkou, a mnohokrát zvelebovanou. Dále se též první den o něco déle protáhla stavba rádcovského týpý, které bylo prohlášeno za začarované, a [které bylo] dostavěno již na osmý pokus. Hrála se také první celotáborová hra v historii oddílu, a to Divokým pohořím Sajanu. Měla ohromný úspěch a inspirovala k dalším, již našim vlastním celotáborovým hrám v dalších letech. Za zmínku z letošních [etap] stojí Průseková stezka, Zvěřipán, Cesta přes bažinu, Plížení k ohni, Hledání vody … a hlavně Evakuace! Zmínit se též musíme o Maršálkově plánu, kdy nás přepadla jeho armáda, zahájila ohňostroj, a celý oddíl se jal nocí pronásledovat světýlka do temných lesů. Z dalších skvělých her je třeba zmínit Číslované hůlky [Pozn.: Hra kolík?], Blokádu a luštění zašifrované zprávy v tajence, kdy cílem bylo vykopat poklad, což se mnohým nepovedlo. Tábor trval, jako zatím jediný, celkem tři týdny a patří zase k těm nezapomenutelným. Před návštěvou rodičů Maršálek realizoval svůj projekt přístupové cesty k táboru lesem, známým dnes pod pojmem Maršálkova magistrála, která slouží jako cesta veřejnosti dodnes. [Pozn. Kvůli kácení se krajina v tomto místě změnila, a cesta tak již není k nalezení.]
― Shery
Na tábor se jelo už tradičně v sobotu ráno. První den se stavěla týpý, skoro až do tmy, a další stavby. Tábor byl nedaleko Hlohova, na mírném svahu u lesa, nedaleko rybníka. Pověstným se stalo bramborové políčko, které bylo hned na okraji tábora. Kromě týpý jsme měli i jednu řadu podsadových stanů. Na svahu nad táborem byl táborový kruh, kde se pořádaly ohně. Několik dalších postřehů z tábora – často [jsme] pozorovali hvězdy, viděli jsme i galaxii M31 v Andromedě, od té doby ji pozorujeme na každém táboře. S velkým úspěchem se hrály hry jako Šátečky, Středověk, Blokáda. Navštívili jsme ledečské skauty na jejich základně u Kozlova. První členové oddílu splnili Tři orlí pera… Poprvé jsme také společně zdolali velkou horu Melechov a zahájili tak tradici dlouhých a náročných táborových výprav. Dalším úspěchem byla táborová pec a v ní pečené maso a borůvkové buchty (už napodruhé nebyly spálené!). Byl vzdán hold našim pecařům Balůovi a Akélovi. Na tomto táboře jsme započali tesat náš první totem, který se však nakonec stavěl jako čtvrtý až na táboře v Údolí studánek v roce 1999 (10. tábor), kde zůstal stát jako inventář načeho tábořiště. [Pozn. A stojí tam do dnešního dne.]
― Shery
Druhý tábor našeho oddílu byl na louce nad železniční tratí. Letos jsme kromě klasických podsad z krajinek stavěli i 3 týpý. Nad táborem byla pozorovatelna, kousek bylo i k potoku, na kterém jsme vystavěli Malý a Velký Assuán. Koupat jsme se chodili i do Hodkovského rybníka. Nedaleko tábořily i ostatní oddíly střediska. S úspěchem se poprvé na táboře hrála Blokáda. Na výpravě jsme byli na Fialníku, na našem loňském tábořišti. Od tohoto tábora máme také družinové vlajky – Ostříži, Jestřábi a Rysové. V polovině tábora jsme stěhovali 5. dívčí oddíl k nám na kopec. Děvčata byla totálně spláchnuta a hrozilo, že zaniknou v baně dějin a potoka.
― Shery
…Prvních pět dní znovu zabrala stavba stanů, jídelny, umývárny, stožáru a rozhledny. … Sice jsme ještě neměli oddílovou vlajku, zato však Shery vyrobil nádherné vlajky družinové, se kterými jsme se také nechali vyfotit.
Byli jsme všechny čtyři oddíly, 1., 3., 5. a 7., v bezprostřední blízkosti a tak bylo vyhlášeno kradení vlajek, což byla záležitost hlavně velkých, ale vlčata měla také svou hru, a to „O poklad Quirigů“. Vlčatům se tato hra velice líbila, ale nakonec se nedohrála až do konce. … [pozn. kráceno, jen pro doplnění Sheryho]
― [Tomáš Fér]
První, dokonce střediskový tábor – zatím jen ve stanech. Proto i se vším, co k tomu patří – bránou a strážní věží. A uprostřed s hnízdem čmeláků, kteří tábor bez problémů přečkali. Den před příjezdem jsme postavili dlouhý vojenský hangár sloužící jako kuchyň a zatloukli kůly pro stany (6 kolíků pro každý stan – hrůza). Nebyly totiž podsady, které jsme ostatně neměli nikdy, a tak se vše sbíjelo z krajinek. Přestože jsme měli snad nejnižší věkový průměr dětí [s ohledem na] naší [pozdější] historii, stály všechny stany již druhý den večer. Činili se však i tatínkové. Specifickou záležitostí byly dvě studánky, ze kterých jsme čerpali vodu. Jedna kamenná společná pro všechny tábory střediska, a jedna oddílová hned za našimi stany. Tam byla umývárna. Tento tábor byl snad nejvydařenější, co se týká počasí.
― Shery